Somebody That I Used To Know

Čas od času vzpomínám na to, jak jsme byli spolu.
Jak jsi řekl, že se cítíš tak šťastný, že bys mohl zemřít.
Řekla jsem si, že jsi pro mě ten pravý.
Ale ve tvé společnosti jsem se cítila tak osamělá.
Jenže byla mezi námi láska, co s sebou nesla bolest, kterou si dodnes pamatuji.

Je možné stát se závislým na určitém druhu smutku.
Je to jako smíření se s koncem, vždycky to znamená konec.
Takže když jsme zjistili, že to pro nás nemá smysl,
no, řekl jsi, že bychom mohli zůstat přáteli.
Ale přiznám se, že jsem byla ráda, že je konec.

Ale nemusel jsi ke mně být lhostejný.
Tvrdit, že se to nikdy nestalo a že mezi námi nebylo nic.
Nepotřebuji tvou lásku.
Ale chováš se ke mně, jako kdybych pro tebe byla cizí, a to je tak kruté.
Ne, nemusel jsi klesnout tak hluboko.
Mají snad o tobě tví přátelé sbírat záznamy a pak ti měnit číslo?
Hádám, že ho stejně nepotřebuji, stejně
jsi teď jen někým, koho jsem kdysi znala.
Někdo! Teď jsi jen někdo, koho jsem kdysi znala.
Někdo! Někdo! Teď jsi jen někdo, koho jsem kdysi znala.

Čas od času vzpomínám na to, jak jsi mě podrazil.
Část mého já věří, že jsem si za to mohla sama.
Jenže já takhle nechci žít.
Snažit se chápat každé tvé slovo.
Řekl jsi, že toho klidně necháš
a že tě nepřistihnu zavěšeného na někom, koho jsi kdysi znal.

Ale nemusel jsi ke mně být lhostejný.
Tvrdit, že se to nikdy nestalo a že mezi námi nebylo nic.
Nepotřebuji tvou lásku.
Ale chováš se ke mně, jako kdybych pro tebe byla cizí, a to je tak kruté.
Ne, nemusel jsi klesnout tak hluboko.
Mají snad o tobě tví přátelé sbírat záznamy a pak ti měnit číslo?
Hádám, že ho stejně nepotřebuji, stejně
jsi teď jen někým, koho jsem kdysi znala.

Někdo! Teď jsi jen někdo, koho jsem kdysi znala.
Někdo! Koho jsem kdysi znala.
Někdo! Teď jsi jen někdo, koho jsem kdysi znala.
Někdo! Koho jsem kdysi znala.
Někdo! Koho jsem kdysi znala.
Někdo! Koho jsem kdysi znala.
Někdo! Koho jsem kdysi znala.