Sharon pro nizozemský magazín Jij&je kinderen

17.11.2011 · 16:18

4ec5250a38ce0.jpg Její tři děti přišly na svět příliš brzy, ale jako zpěvačka rockové kapely, která už obletěla celý svět, si s tím uměla patřičně poradit.
Vyzpovídali jsme rockovou krásku Sharon den Adel o mateřské intuici, neplánovaném těhotenství a turné s Within Temptation (bez dětí).

Sharon den Adel (37) vtrhla do restaurace. „Omlouvám se, že jdu pozdě, omylem jsem natankovala naftu místo benzínu.“
Není tomu dávno, co zpěvačka porodila třetího potomka a tak je její tělo ještě stále plné hormonů. „Během těhotenství jsem měla dost problémů s hormony. Jakmile jsem v televizi viděla hladovějící africké děti nebo reklamu Merci, propukla jsem v pláč. Ale tyto nevysvětlitelné pocity jsou pro mě na těhotenství to nejmírnější. Vím, že existují ženy, které se devět měsíců vznášejí v oblacích, to ale bohužel není můj případ. Během svých těhotenství jsem jen bojovala s vlastním tělem. Mám v sobě streptokokové bakterie, které mohou způsobit předčasný porod. Po pátém měsíci tak máte pocit, jako by vaše děloha měla každou chvíli prasknout. Jako když táhnete do auta těžké tašky s nákupem a bojíte se, aby se vám neutrhla poutka. Žádné ze svých těhotenství jsem si tak nemohla pořádně užít.
Obzvlášť, když jsem čekala svou první dceru, Lunu, tak jsem měla od šestého měsíce velké obavy. S Aidenem už jsem se dokázala trochu víc uvolnit, ale porod byl na druhou stranu dost těžký. A teď, s naším druhým synem Loganem, byly první týdny velice napínavé, protože jsem chtěla podstoupit biopsii choriových klků (CVS). Tyto tísnivé pocity ale zmizely bezprostředně po porodu. To nás přemohlo štěstí a radost, že je naše dítě naživu a zdravé.
Všechny tři děti byly narozené předčasně. Luna se narodila ve 32. týdnu, Aiden a Logan ve 33. a 34. týdnu. Nemám tušení, jaký je devátý měsíc těhotenství. Ty poslední týdny, kdy vaše břicho a dítě rostou opravdu rychle, jsem nikdy nezažila. Aiden a Logan vážili přesně 2515 a 2350 gramů, ale Luna 1755 gramů. Byla tak maličká, že jsme se ji neodvážili ani pochovat. Všichni tři museli strávit první měsíc v inkubátoru.
Během těhotenství s Loganem jsem ho nechala testovat na streptokokové bakterie poté, co se objevily při narození Aidena. Potom jsem dostala preventivní antibiotika, což pomohlo, protože bylo toto těhotenství nakonec nejdelší. Ale u prvního těhotenství jsem ještě nic netušila, bylo to opravdu nečekané, když se Luna narodila tak brzy. Měla jsem spíš takový divný pocit, jako by se mi musela obnovit děloha. Nic, z čeho by si měl člověk dělat starosti, podle toho, co jsem slyšela.
Když jsem byla šest a půl měsíce těhotná a právě jsme se vrátili z dovolené, přestala jsem cítit jakékoli pohyby dítěte. Navíc jsem ztratila plodovou vodu. Šla jsem rovnou k porodní asistentce, ale ta nad tím mávla rukou. O týden později jsem u ní byla zase. Opravdu jsem se necítila dobře a chtěla jsem podrobné vyšetření. Udělala mi ultrazvuk a na něm viděla, že mi nezbylo příliš mnoho plodové vody, ale stále to bylo dostatečné, a dítě leželo v pánevním dně. Poslali mě domů. Pár dní poté jsem porodila. Než jsem stihla zjistit, co se děje, praskla mi plodová voda. Porodní asistentka mě poslala rovnou do nemocnice. Tam jsem dostala inhibitory na oddálení předčasného porodu o 48 hodin. Nebo alespoň o tak dlouho, jak je to možné. Ale bez úspěchu. Můj přítel Robert, který mi jel domů pro věci, přijel k porodu právě včas. Během porodu se Luně začala snižovat tepová frekvence a vypukla panika.
Nejdříve porodní asistentky chtěly, abych rodila přirozenou cestou bez ohledu na situaci, což mi přišlo hrozné. Nakonec mi museli provést císařský řez. Z porodu jsem skoro nic neviděla. Hned po porodu Lunu vzali a umístili do inkubátoru. Měla všude modřiny, nejspíš od toho, jak se tak dlouho snažili dostat ji ven přirozenou cestou. Velmi smutné.
Robert následoval lékaře a bylo mu jí velmi líto. Dělal si velké starosti. Všechno to šlo mimo mě, byla jsem ještě omámená epiduralem. Byla jsem na jednotce intenzivní péče a pomyslela jsem si: Mám dítě, ale necítím se tak. Po tom všem zbyl jen řez na břiše, narodila se z vteřiny na vteřinu. Naše další dvě děti už se narodily přirozenou cestou a já jsem měla ty mateřské pocity. Myslím, že to bylo hlavně proto, že jsem během těchto porodů musela tvrdě dřít od začátku až do konce a protrpěla jsem hodně bolesti. Tyhle pocity jsem postrádala u Luny. Tu jsem viděla jen hezky čistou a oblečenou v inkubátoru. Přišla mi krásná a roztomilá, ale trvalo mi skoro týden, než jsem se opravdu cítila jako její matka. Někdy se kvůli tomu cítím dost provinile."

Přeloženo z www.kinderenonline.nl. Celý rozhovor vyjde v prosincovém čísle nizozemského magazínu Jij&je kinderen. Speciální poděkování patří adminovi Don't Tear Me Down – Dankje, Thomas!

Terka (18.11.2011 · 14:41)

Ta si taky vytrpěla svý..:// Ale má tři překrásný děti, tak to to stálo za to. :) A ta obálka na časáku je nádherná! =)

Vložit další komentář: