Sharon, Ruud a Robert jsou momentálně ve Francii a my pro vás máme překlad prvního zveřejněného rozhovoru.

Dnes jsme se v Paříži setkali se Sharon den Adel. Spolu s Robertem a Ruudem tu propaguje jejich album The Unforgiving, které už brzy vyjde. Hovořili jsme o konceptu alba, o příběhu komiksů, na kterých se zakládá, a také o filmech, které se kolem toho točí. Jelikož jsme dostali šanci poslechnout si nové písně, byli jsme schopni mluvit o velkém kroku, který kapela se zcela novým zvukem, velice odlišným od toho, co jsme prozatím slyšeli, ovšem stále Within Temptation, učinila.

Jak skončil Steven O’Connell u psaní vašeho komiksu?
Stalo se to, že jsme chtěli napsat texty pro film. Hledali jsme dobrý film s dobrým příběhem a každý měl jiný datum vydání. Když se něco pokazí, film může být velice lehce posunut o rok a my jsme neměli šanci na tohle čekat, protože tak bychom museli posunout i naše album. Takže jsme se rozhodli vzít to do vlastních rukou.
Cítili jsme, že chceme udělat hezký příběh, ne zcela černý a bílý, ne příliš jednoduchý ani povrchní. Poprosili jsme autora komiksů, kterého jsme poznali u The Heart of Everything. Byl autorem pro The Chronicles of Spellborn (pozn.: počítačová hra, do které kapela přispěla písněmi The Howling a Sounds of Freedom). Představil nás Stevenovi O’Connellovi. Je velmi dobrým scénáristou, autorem komiksových příběhů a také americké série X-Men.
Takže jsme mu zavolali a on měl pár nápadů, ale ne takových, které by se nám líbily: nemáme rádi zombie, nemáme rádi fantasy, nemáme rádi blablabla… alespoň ne pro tento příběh. Chceme něco zcela odlišného, chceme thriller, detektivku, chceme něco vrstveného a znáte to- to, co vidíte, není přesně to, co dostanete. Když čtete knihu, je příjemné být překvapená, tak jsme to taky chtěli.
Řekli jsme mu, které filmy máme rádi, jaké knihy čteme, a on se nad tím zamyslel a přišel se základní myšlenkou, asi na dva nebo na tři řádky, příběh je o lidech, kteří dělali špatné věci, ale ne proto, že jsou zlí, ale protože udělali špatná rozhodnutí. A dostali druhý život od Mother Maiden. Byli naverbováni, aby našli nějaké vykoupení, ale musí pochytat hříšníky. Zní to trochu jako X-Men, ale taky trochu jako to, že co vidíte není vždy to, co dostanete. Je to spíše detektivka, thriller, ale to uvidíte, až vyjde komiks.
Takže jsme se rozhodli zvolit komiks, abychom to vzali do vlastních rukou, ale zároveň komiksy milujeme. Vyrůstali jsme s nimi.

Jak tento komiks podle vás souvisí s Within Temptation?
Myslím si, že tím, jak jako autoři neustále hledáme něco nového. A to je, myslím, také naší součástí, proto nám to sedí. Ale myslím, že si na tu výtvarnou část a další věci bude muset hodně lidí zvyknout. Je to tak odlišné od toho, co jsme doposud udělali.. Ale je pro nás opravdu nezbytné nechat se znovu inspirovat.
A také proto, že když jste si v minulosti, kdy jsme v 80. letech vyrůstali jako teenageři, koupili album, reakce byla: „Oooh, album vychází!“ a koukli jste se na obal a přemýšleli „Oh, co to znamená?“ Byla spousta věcí, které člověk musel odhalit, a lidé opravdu čekali, až to album vyjde: „Už zbývá jen týden!“ a teď si ho prostě každý stáhne, a je to jen jedna píseň… Doufáme, že znovu navodíme to staré kouzlo tím, že nepřineseme pouze hudbu, ale i příběh a filmy…

Byli jste to vy, kdo vybral jména postav?
Někdy ano, někdy ne. Například Sinéad se jmenovala Maya a byla z Jižní Ameriky, což bylo nádherné a tak, ale říkali jsme si: „Dobrá, už máme písničku pojmenovanou Sinead“ a já na to „Neumím si sama sebe představit, jak zpívám „Mayaaaaa“. Nehodí se to tam, víte (směje se). Takže jsme požádali Stevena, zda bychom to mohli změnit na Sinéad, protože je to krásné jméno…. A Steven řekl: „Fajn, to je dobrý nápad! Přinesme ji zpět do Dublinu!“ (směje se) (pozn.: Sinéad je původem irské jméno, jehož slavnou nositelkou je např. irská zpěvačka a textařka Sinéad O’Connor)

Byly některé části příběhu nebo snad postavy inspirovány nějakou televizní show?
Ne, nic, o čem bychom věděli.

Na konci prvního krátkého klipu jsou Steven O’Connell a Tim Smit jmenováni za scénář a Joeri Holsheimer jako režisér. Jakou část představujete ve vytvářecím procesu vy?
No, dodávali jsme malé nápady, které jsme měli… Ale všichni dohromady byli doopravdy kreativním týmem, od příběhu až po filmy, protože Tim a Joeri měli zajímavé nápady ohledně filmu, které ovšem ne vždy pasovaly k příběhu. Takže jsme museli zpátky za Stevenem a říct mu „Tak, Stevene, musíme tam začlenit tohle a tohle, protože to, co chtějí udělat, je opravdu hezké, vážně to ten příběh o mnoho zlepší“. Což bylo dobře. Všichni ti lidé jsou velice tvůrčí, včetně nás, každý prostě přidával filmům a příběhu věci a nápady.

Z hlediska estetiky je první film úspěšně propracovaný a provedený. Na druhou stranu jsou části videoklipu s kapelou jednoduché a střízlivé. Byla to vaše volba?
Ano, chtěli jsme do těch filmů dát všechny peníze. Máte rozpočet a musíte si vybrat a upřímně řečeno, MTV a všechno- už to není tak skvělé jako dřív. A když děláte videa, vždycky říkají „nemůžete použít krev, nemůžou tam být zbraně, nemůžete použít…“ a my jsme chtěli použít všechno: krev, zbraně… všechno! (směje se) Speciální edice CD bude obsahovat vše: filmy a všechna tři videa.

Všechny tři videoklipy jste natočili v jednom týdnu. Budou podobné?
Ne, jsou v nich opravdu rozlišné věci. Jeden je v klubu a dva z nich byly natočeny ve staré továrně. V jednom z nich vidítě pouze tmu, je tam jen černo.

Jsou tu dva způsoby sledování videoklipu: krátký film+ video jen s kapelou nebo videoklip, ve kterém je smíchané oboje, i film, i kapela. Je tu něco, co ti připadá přirozenější?
Kdybych byla fanoušek, koukala bych se na tu delší verzi (nejdříve film a potom klip), protože jinak samozřejmě o některé složky přijdete.

Kdo napsal řeč Mother Maiden z prvního filmu?
Byl to Steven O’Connell.

Jakým způsobem vás tento koncept inspiroval k vašemu novému zvuku?
No, tento druh hudby jsme psali od pozdních 80. let, na začátku 90. Je to dlouhá doba, více než deset let, a s The Heart of Everything jsme se cítili ve finále. Bylo to to nejlepší album, které jsme mohli udělat. Dokončili jsme svůj zvuk a všechno. A vždycky jsme si mysleli: „Dobrá, máme cíl a tohle je to, co musíme napsat“, a když to uděláte, je to jako byste už udělali více méně všechno a pravděpodobně už nemůžete udělat nic lepšího. Potom to bylo jako „Oh! Co teď?“
Takže jsme se vším skončili, prostě jsme nechali všechny zábrany a čekali, co přijde. Byla to jediná možnost, jak se znovu otevřít novým nápadům. Trošku jsme se toho báli. Protože nikdy nevíte, co se objeví. A na konci jsme věděli: „Ooh, bude to album z 80. let, jen z 80.!“ A nakonec se to tak trochu stalo starými Within Temptation s velice novými záležitostmi z 80. let, ve kterých jsme vyrůstali.
Takže jsme se vrátili zpět ke svým kořenům a také ke kapelám, se kterými jsme vyrůstali: Metallica, Iron Maiden, ale také Sinéad O’Connor, Frankie goes to Hollywood, Chris Isaak (ne že bych byla jeho velkou fanynkou, měla jsem ho velice ráda, ale vlastně ho více oceňuji teď, než když jsem vyrůstala, i když jsem milovala Wicked Games, Blue Hotel a podobné písně, které napsal..)

Ve skutečnosti Faster zní trošku jako Wicked Games…
Ano, má stejnou atmosféru. Má podobné, téměř stejné akordy, ale je jiná. … Říkali jsme si: „Oooh, přepsali jsme Wicked Games“ a potom „Ne, schéma akordů je jiné, nemusíme si dělat starosti. A je to hotová píseň!“ (směje se) „Yay!“

Zmínila jsi, že pestrost písní pochází ze samotného konceptu. Můžeš to vysvětlit?
No, nejen z konceptu, ale také proto, že se inspirace od sebe liší, jako se Iron Maiden totálně liší od Chrise Isaaka! To způsobilo tu rozdílnost. Fire and Ice je inspirována spíše Frankie goes to Hollywood.

Získáváním inspirace z metalu, roku a také popu 80. let nemáte příliš prostoru pro symfonické prvky, které byly vždy znakem Within Temptation. Takže děláte veliký krok a někteří tomu můžou dokonce říkat velký risk. Máte obavy nebo je to prostě přirozené?
Ano, je to přirozené, také osvobozující, ale nemyslím si, že jsme ochestr nechali v takové míře. Je méně přítomný, je to nový typ směsi. Myslím, že to takhle bude tvrdší. Protože je velice složité mít struny, víte, orchestr a ještě kytary. Jsou vždy na stejné frekvenci. Takže si musíte zvolit orchestr nebo kytary. V minulosti jsme si řekli: „Ok, sbohem kytary!“ a orchestr byl veliký „Booow“ a všechno… Ale je to něco, co nám vždycky scházelo a nyní máme kytary a spoustu sól!

Téměř na celém albu není tvůj zpěv soprán, ale je více rokovější a agresivnější než dřív. Je to jen proto, že to sedí ke konceptu, nebo jsi dospěla k bodu, kdy je to pro tvůj hlas bezpečnější?
Ne, je to spíše proto, že je to třeba pro emoce, které chci v určitých písních.

Tvůj hlas je v Sinéad velmi jemný, protože „se život poprvé obrátí k dobrému“, zatímco je zřetelně temnější v Murder (temný styl Ice Queen). Dosáhla jsi bodu, kdy jsi schopna svůj hlas perfektně měnit za účelem oživení pocitů postav. Je to dobře promyšlené, nebo to přišlo samo?
Ne, přišlo to samo. Myslím, že Murder je tak trochu bláznivá píseň. Takže jsem potřebovala bláznivý hlas, jako kdyby to zpíval šílenec. A zpívám o vrahovi. A Sinéad, její text, je to tvrdá píseň. Začíná velice lehce a potom je to jako…. čas na party! (směje se)…. Což se mi taky líbí, protože je hezké mít povznášející písně! Obyčejně je to vždy temné…

Jelikož jsme měli čas popovídat si o některých písních, rovnou se zeptám: kde se vzala In The Middle Of The Night?
In The Middle Of The Night… (zpívá…) Miluju tu píseň. Je to jedna z mých nejoblíbenějších. Prostě vznikla… Vždycky jsme měli problém se psaním rychlých písní. Tak nějak bylo vždy jednodušší psát písně ve středním tempu a přitom je dělat tvrdé. … Prostě zkouším a zkouším, pokaždé znovu, mít tvrdou píseň…. A potom, tentokrát jsme si sedla s Danielem a zkoušeli jsme to a zkoušeli a prostě se to stalo! A já ji miluji! Jsem na tuhle píseň tak hrdá!

A já předpoklám, že je tvůj krk definitivně uzdravený. … protože bude muset fungovat perfektně!
Ano! (směje se) headbang nechám ostatním, protože budu muset zpívat perfektně, a není to příliš jednoduchá píseň, musím dýchat rozumně.

Další tvrdou písní na albu je Iron. Má opravdu power metalového ducha. Jak jsi k ní přišla?
No, to spíše Robert a Daniel. Robert je opravdový fanoušek Iron Maiden, Ruud samozřejmě také, a chlapi k ní napsali překrásné kytarové sólo. S touto písní je to opět to samé: návrat ke kořenům. Je velmi složité napsat dobrou píseň v tomto tempu, ale nějak to funguje.

A je legrace slyšet tvůj hlas v tomto druhu hudby, protože už na začátku, kdy WT zněli více metalově, to byl gothic metal, trochu sladký a smutný…
A teď je to spíš jako: nakopat ti koule! (směje se)

A je to hezké!
Taky se mi to líbí, protože jako je to mé nové já! (směje se)

Jelikož je na tomto albu vysoká hudební diverzita, jsou tu jedna nebo dvě písně, které si patřičně užíváš?
Mám ráda všechno. Je to proto, že se mi nelíbí jen jeden druh hudby. Mám ráda In The Middle Of The Night, protože je tak metalová! Mám ráda Fire and Ice, protože je tak krásná a velice smutná, plná čistých emocí… Ale i ostatní písně, každá z nich je něčím speciální. Líbí se mi Sinéad, protože je tak povznášející.. pocit jako: „Ať už se mi stane cokoli, obrátím svůj život“.

Jak myslíš, že budete vyprávět příběh svého alba při živých vystoupeních?
No, dobrá věc je, že jsem teď těhotná (směje se), takže máme hodně času všechno vymyslet. Budeme se snažit přinést na jeviště příběh komiksů a filmů. Ještě si nejsem jistá, jak to uděláme, možná skrz projekce nebo něco takového. Uvidíme, co uděláme.

A, abyste respektovali příběh, plánujete hrát písně ve stejném pořadí jako jsou na albu?
Ne, protože by tak koncerty byly příliš krátké, je to jen hodina. … Takže přidáme i jiné písně… možná prostě kompletní album a potom staré písně, nebo proložíme nové písně těmi staršími. Ještě to nevím jistě.

Protože je myšlenka konceptu velice důležitá, plánujete udělat speciální koncerty, na kterých budete hrát celé album za sebou?
Možná, je to myšlenka, se kterou si pohrajeme.

Na závěr, na stránkách máte článek pojmenovaný „Odteď už nebude nic stejné“. Byl to pouze žert nebo se tak opravdu cítíte?
No, cítíme to tak, že jsme udělali obrovský krok jiným směrem. Ne že bychom nechávali všechno za sebou, jen jsme své písně nově okořenili.

Přeloženo z Metal Ways